Konečně nějaká kultura!

  • Čas na čtení:4 minuty čtení

Minulý týden jsem konečně měla čas a sílu na nějaké kulturní vyžití. Po týdnech stěhování, montování, bílení, uklízení a dalších otravných činností, jsem si dopřála výstavu, kino a stihla jsem i něco namalovat! 😊

Kino vždycky bylo mým velkým koníčkem. Už na základní škole jsem chodila pravidelně a hltala všechny kvalitní novinky i staré klasiky. Vlastně jsem chtěla studovat filmovou vědu, ale bohužel je to velmi žádaný obor, a tak jsem si tento sen nesplnila a musím kinematografii konzumovat pouze jako amatér.

Poslední měsíce mi na filmy a kino vůbec nezbývá čas. Minulý týden jsem se ale uvolnila, abych se zašla podívat na jeden klenot, který mi doporučilo hned několik lidí. Jmenuje se Chudáčci (Poor Things) a zašli jsme si na něj do příjemného pražského kina Atlas. Film je výrazně artový a dějově na první pohled bizarní. Emma Stone a William Defoa jsou tam naprosto fantastičtí, ztělesňují charismatické postavy s výživně vykreslenými charaktery. Film je explicitní tělesný, a to jak eroticky, tak i nechutně 😊

Ačkoli je děj bizarní, je v něm strašně pravdy a donutí vás zvážit vlastní způsoby přemýšlení a vnímání světa. Nebudu více spoilerovat, a pokud vám nevadí bizardní a explicitní záběry, na film se podívejte. Je to to nejlepší, co jsem za dlouhou dobu viděla. To, že film není pro každého, dokresluje i fakt, že nám při projekci v sále omdlel jeden mladý muž a volala se mu sanitka (rychle se probral, takže je určitě v pořádku).

Další kulturní akce, na kterou jsem se obrovsky těšila a kvůli nabitému programu ji nekonečně odkládala, byla výstava Michaela Rittsteina. Je to jeden z mých nejoblíbenějších malířů už od střední školy a na jeho výstavy chodím strašně ráda. Sama vlastním jednu jeho litografii, kterou jsem dostala před lety k Vánocům. Výstava na Kampě ale už skončila, a tak Vám jen mohu doporučit, abyste se na Rittsteina zašli podívat při nějaké další příležitosti.

Kulturní týden jsem zakončila v neděli vychvalovanou druhou částí filmu Duna, a to v mém úplně neoblíbenějším kině Přítomnost. Jako pravý filmový fanda sice ctím Dunu v klasickém podání Davida Lynche, kterého stálo toto mega sci-fi málem kariéru, ale i tak se ráda podívám na současné a určitě stravitelnější podání režiséra Denise Villeneuvea. Film je srozumitelný, vizuálně krásný a hudba fantastická, takže nám 3 hodiny v kině utekly jako voda.

A já si připomínám, že musím na výstavy a do kina chodit častěji! Tak snad to dodržím 😊

S láskou,

Dominika